Momentálně bych řekla, že nejoblíbenější hračkou těch starších, je nejmladší chudák:))
Jestli to ve zdraví přežije on, se uvidí. Ale když je potřeba neohrožený tester sebevětší blbosti, je to on, když potřebují spolehlivý buldozer, ochotně se nabídne. Funguje jako zametač, rozmetač, sběrač, rozdělovač, ochutnavač. A nevím, jaký ještě ..ač, by vás napadl. A když je potřeba něco nakonec vyžehlit u rodičů, funguje i jako spolehlivá žehlička.
Někdy ovšem starší litují, že našemu prototypu zapomněli dát ve výrobě tlačítko on/off nebo aspoň možnost ovládání hlasitosti. A tam, kde náhodou nefunguje nejmladší sourozenec, nastupuje hračka z nejmilejších a nutno dodat nejuniverzálnějších a to je babička. Káťa a Škubánek měli Super robota Amálii, naši mají Super babičku Danu.
Jinak obecně je nejoblíbenější hračkou našich od 1 do 2 let kuchyně, od 3 do 4 koupelna a dál jsou to libovolné kostky, dřevěné vláčky a Lego. U dcerky pak ještě panenky. V pubertě už to asi bude libovolná elektronika, s naším souhlasem či bez.
Nejlepší hračkou je dětská fantazie, která vytvoří i z obyčejné věci něco neobyčejného. Ale u nás vede i opak tvoření – rozebírání. Vždy, když synové (10 a 13 let) přijedou k babičce nebo dědovi, tak se dožadují čehokoliv k rozebrání. A tak už vzalo za své nefunkční rádio, mobil nebo starý počítač. No pravda, je potřeba poznat anatomii i neživých věcí.
Čas od času se jim podaří se součástek vytvořit i něco nového.
