Jako pro malou holčičku pro mě nejlepší hračkou byl velký dětský kočárek s miminkem reálných rozměrů. Miminko se samozřejmě v kočárku nevozilo samo, často ho vystřídala zvířata, která se mi povedlo na dvoře pochytat – koťata, morčata, kuřata, kachňata, občas se našel i ježek, nebo myšky, které měly v kočárku pelíšek. Jednou jsem se rozhodla povozit naše králíky, které jsem vyhnala ven z králíkárny a místo nich tam zavřela mladší sestřičku, abych se nemusela o kočárek dělit. Bohužel jsem na ní v zápalu hry zapomněla a ubrečenou jí po nějaké době našla babička.
Nejlepší byl dřevěný koník, co mi vyřezal děda – nosil jsem ho úplně všude – krásně mi držel v ruce, a „ťapal“ jsem s ním, kde to šlo – v obchodě když jsem čekal na maminku, v autobuse, v čekárně, venku, na výletech, i u postele jsem ho musel mít. Byl lehký a krásný, prožil jsem s ním v duchu spoustu dobrodružství. Myslím, že ani děda netušil, jak ho budu milovat
Po dědečkovi jsme měli krásně ilustrovanou deskovou hru Business ještě s dobovým pojmenováním pražských ulic, pěknými figurkami a propracovanými bankovkami, díky tomu jsme s bratrem spíš, než klasickým hráčkám propadli již v ranném veku deskovým a karetním hrám, což zapříčinilo časem i to, že jsem založila při DDM klub deskových her a hlavolamů…
