back

Porota

Markéta Hrubešová

Vystudovala jsem Státní konzervatoř v Praze – obor herectví. Tomu se věnuji od dětství a je náplní mého života. Vedle toho jsem také milovnicí dobrého jídla, vášnivou kuchařkou a teď už i spisovatelskou nejen kuchařských knih. Vyšla mi knížka pro děti Pan Brambora a jeho kamarádi. Roli porotkyně v soutěži Hračka roku si užívám, protože se mohu vždy na chvíli vrátit do dětství. Tam se koneckonců ráda vracím ve vzpomínkách, které sdílím moc ráda se svou dcerou
Mou nejmilejší hračkou byl (a vlastně pořád je) Žůžový medvídek. Nikdy jsem mu jinak neřekla. Ano, je celý růžový a má černá očička. Provází mě vlastně celý život a teď má čestné místo vedle oblíbených plyšáků mé dcery.

Katka Novotná (Akademie rodičovství)

Jsem mámou dvou dcer (9 a 12 let). Být s dětmi, hrát si s nimi a povídat mě nabíjí pro moji práci terapeutky v soukromé rodinné poradně – Akademii rodičovství. V Akademii rodičovství nabízíme semináře, kurzy pro rodiče, poradnu i psychoterapie. Provázet rodiče změnou přístupu k dětem je má veliká radost. Jsem spoluzakladatelkou Terapeutické linky Sluchátko a spoluautorkou knihy Moje děti, tvoje děti, naše šťastná rodina, která vyšla v červnu 2019 ve vydavatelství Grada a zabývá se vztahy v komponovaných rodinách (nevlastní a vlastní rodiče, nevlastní a vlastní děti).
Mým dětstvím mě provázely panenky a kočárky. Měla jsem krásné miminko (a stále mám) s porcelánovou hlavou a ručičkama. Stále jsem je převlékala, ukládala do postýlky a všude ho tahala s sebou. V pozdějším věku jsem si hrála s „Johanou s dlouhýma nohama", což byla moje jediná Barbie.

Tereza Netolická

Jsem mámou dcery Stelly (8 let), která navštěvuje už druhou třídu. Můj život nabral v době koronavirové opravdu vysoké obrátky, a tak nyní pracuji jako třídní učitelka u 25 prvňáčků a po nocích pracuji jako šéfredaktorka tří časopisů. Pod mojí taktovkou nyní vycházejí: Rodina na cestách, Skutečné příběhy lásky a Hvězdný horoskop srdcové dámy. Všechny své práce dělám s láskou, opravdu mě moc baví a naplňují. Nezanedbávám samozřejmě ani Stellu, a tak čteme nové a nové knížky, hrajeme hry a pořád u nás doma vedou panenky L.O.L, Barbie, Lego friends, všechny tvořivé sady Djeco a cokoliv, co připomíná sliz.
V dětství jsem pouze snila při listování v katalozích z Německa, že bych mohla mít svoji první Barbie. A tak jsem si vystačila s miminkem Evičkou a panenkou Petruškou, na kterou mi babička Zdenička ušila a upletla plný kufřík oblečení. Milovala jsem knížky, a když jsem se chtěla blýsknout před dětmi, pochlubila jsem se nedostatkovým mončičákem. Dodnes mám schovanou hru Salon Ema, což byla plastová stojící modelka, na kterou se oblečky připevňovaly magnetkami.

Jana Bitalová

Když se nám v roce 2014 narodila dcera Emily, můj život nabral naprosto nové obrátky. Letos nás navíc čeká nová výzva – první třída. A že to bude legrace, je zcela jasné, protože, jak říkají paní učitelky ve školce: „Emily nikdy nezklame svým specifickým smyslem pro humor.“ Aby ne, vždyť právě ona mi byla inspirací k napsání knížky Mámou s humorem. Kromě toho přispívám do řady médií, jako je například časopis Rodina na cestách. Za to jsem ráda nejen já, ale také moje rodina, protože nápadů na výlety není nikdy dost.
V dětství jsem měla nejraději plyšového králíčka od maminky, kterého jsem vozila všude s sebou. Dodnes ho tajně schovávám před dcerou, aby se v záplavě její plyšákové bandy neztratil. Jinak jsem byla jako spousta jiných holčiček 90. let, které toužily po pravé panence Barbie.

Petr Šobra

Jsem táta, partner, terapeut, psycholog, kouč, poradce, pedagog, lektor i kamarád. Působím jako lektor volitelného předmětu pro studenty psychologie a sociologie na FF UK. Vedu také svou soukromou psychologickou praxi a současně jsem již 9 let ředitel psychologického centra v rámci unikátního vzdělávacího Montessorri systému dětí od 2 do 18 let. Trvale pracuji také sám na sobě, mám za sebou řadu školení, tréninků i výcviků zejména v systemickém přístupu, a nejen díky tomu se mohu věnovat dalším zajímavým projektům.
Sám jsem si v dětství nejčastěji hrával se stavebnicemi a hned, když jsem uměl číst, jsem trávil volný čas čtením dobrodružných příběhů. Většinu her jsem ovšem provozoval venku, hlavně v lese.

Tereza Janatová

Jsem mámou dvou úžasných dětí – Emilky (5) a Mikyho (skoro 3), které mě naučily trpělivosti, pochopení a toleranci (i když stále mám ještě co pilovat). Děti jsou mi velikou inspirací pro psaní blogu Matky v nesnázích. Nedávno jsem ukončila spolupráci s webem LP-Life.cz, kde jsem pracovala jako šéfredaktorka, a užívám si svěží vítr, který mě směřuje k nové pracovní příležitosti.
Nevzpomínám si, že bych v dětství měla nějakou vyloženě oblíbenou hračku, ale byla jsem šťastná, když jsem dostala Barbie. Nebyla to taková ta „pankáč Barbie“, která měla napíchané vlasy jen v pěšince a pod tím pleš, ale měla ty vlasy po celé hlavě. Tehdy to byla vzácnost. Taky jsem spávala obložená plyšáky, a některé z nich mají teď i moje děti. Například plyšák Bufík, kterého si oblíbila Emi, a taky s ním usíná, už může mít třeba 24 let.